Tramvaj


		Texty: \| Slovník \| Signalizace Liberec

Historie signalizace pro jednokolejné tramvajové tratě v Liberci

František Zikmund

Kolem roku 1970 chtěli dva tehdy asi třicetiletí příznivci tramvajové dopravy, která pro ně byla zajímavým a perspektivním způsobem přepravy osob i přes tehdejší snahy o její zrušení, vylepšit dopravu v Liberci, kde v té době byla značná část tratí jednokolejných. Začali uvažovat o úzkém hrdle, asi 300 metrů dlouhém úseku Pekárny - Vápenka, aby se jím protlačilo ve špičkové hodině 36 vlaků, tj. následný interval 3min 20s, a to i při všech nepravidelnostech.

Tehdy požádal jeden (technický provozní náměstek DPmL) druhého (vedoucího střediska značení a signalizece Technických služeb), zdali by se nedalo vymyslet a vyrobit signalizační zařízení, které by daná kritéria splňovalo.

Zadávací podmínky byly:
- přiměřená bezpečnost (nikoliv stoprocentní, ale podstatně vyšší než při do té doby používaném dorozumívání)
- v prvopočátcích možnost ovládání dispečerem
- nová signální soustava s indikací směru jízdy a obsazení vyhyben
- plná funkčnost bez zásahu osob, ovládání pouze jízdou tramvaje

Tak byly doslova na koleně a za pár tisícovek postaveny dvě releové skříně ze součástkové základny "co dům dal", kde se prolínaly eRPéčka a telefonní relé z vyřazené ústředny. Nicméně základní schema a použitý princip se s různými doplňky a změnami používá dosud. Třetí zúčastněný (vedoucí střediska vrchního vedení DPmL) se svou partou natáhl od Vápenky k Pekárnám sedmižilový kabel a instaloval jedenáct trolejových kontaktů. Jejich provedení a nový tvar okoukali výše uvedení při svém výletu za tramvajou dopravou do Budapešti. Přípojka 220V byla vedena z chodby restaurace Na Vápence. Návěstidla byla vyrobena v klempířské dílně, optika se skládala z čočky průměru 110 mm z tehdejších světel pro chodce Elektrosignálu Praha, použity byly automobilové žárovky 12V. Žádné schvalování, žádné experetizy, žádné povolení - pouze projednání na úrovni DPmL. Zlepšovák byl na světě. Signalizace se spustila a ono to fungovalo. Doprava se zlepšila, řidiči se naučili návěstidla chápat a respektoval.

Po několika letech bylo přeci jen vidět, že součástky, z nihž byly releové skříně udělány, ani návěstidla nejsou to pravé. Byly vyrobeny nové skříně osazené malorozměrovými železničními relé řady NMŠ a návěstidla sice vyrobená podomácku, ale s optikou železničních trpasličích návěstidel vzor SSSR o průměru 160 mm. Také bylo odstraněno ruční ovládání (ze stanoviště Vápenka), protože se ukázalo, že dispečeři i při dobré vůli vnášejí do provozu více zmatku, než je zdrávo. Systém návěštění se ustálil do dnes používané podoby.

V té době byl ustanoven nový dopravně-technický náměstek DPmL a předešle jmenovaný odešel pracovat do libereckého projekčního dopravního ústavu. Začalo se zdvoukolejňovat na Vápenku a nový "provozák" projevil přání přenést stávající nebo nově vybudovat signalizaci na další úsek, t.j. Vápenka - Kubelíkova - Dolní Hanychov. Vyrobily se 2 nové skříně, na Vápence zůstala původní. Zapojení bylo již ustálené a vylepšovalo se jen řemeslné provedení. Byla použita železniční návěstidla modulové konstrukce vzor 71 ČSSR, ale pouze na zkráceném stožáru nebo osazená na trakčních stožárech (Kubelíkova). Signalizace tu fungovala bez problémů a podstatných závad do doby výstavby provizoria (od Viaduktu až po Horní Hanychov). Ale to až v další části.

Na trati 11 Liberec - Jablonec zatím v zabezpečení nebylo nic a tak se tramvaje "při nepravidelnostech pravidelně srážely". Například k velké nehodě - sjetí - došlo v květnu 1984 v Zeleném údolí u Jablonce n. N. přímo na mostě. Asi v roce 1985, po zkušenostech se signalizací na městské trati, vyzval dopravně-technický náměstek DPmL prvovýrobce a konstruktéra, zda by nezhotovili signalizaci na jedenáctku. To ovšem bylo velké sousto. Třináct kilometrů trati, 10 releových skříní, 60 kontaktů, 18 návěstidel - bylo zřejmé, že takovouto několikamilionovou akci nelze realizovat s několika lidmi a brigádnickou svépomocí. Rozjel se kolotoč hledání výrobce a dodavatele, kteří samozřejmě měli zase svoje podmínky, zvláště projekční připravenost. Nakonec se celé akce ujalo AŽD Praha (projekce a montáž) a AŽD Brno (výroba releových skříní). Také se jednalo s AŽD Bratislava (vyráběl SSZ pro křižovatky), ale nic z toho nebylo. Skříně se ale musely drobně upravit v DP, neboť AŽD nechtělo mít nic společného se svedením 600V od kontaktů do skříně. Do zakázky ještě přibylo: dálková indikace na dispečerské stanoviště v Liberci a odpojení napájení troleje při současném vjezdu do jednokolejného úseku z protilehlých vyhyben. Je ironií osudu, že poslední nehoda - sjetí s velkou hmotnou škodou a zraněním - se stala již v době zkušebního provozu signalizace (1993) v místě nádraží Proseč n. N. Návěstidla již svítila, ale byla opatřena bílými kříži a vypínání troleje bylo ještě odpojené. Po uvedení do trvalého provozu se žádná vážnější nehoda již nestala. V roce 2001 byla postavena další mezilehlá vyhybna (Proseč-nádraží) a vzhledem k modulové koncepci releových skříní nebylo problémem její "zasignalizování".

Za zmínku ještě stojí provizorium v Revoluční ulici a Soukenném náměstí při výstavbě nového terminálu MHD ve Fugnerově ulici, kdy byla svedena dohromady jak linka od Lidových Sadů, tak linka od Jablonce s trojkolejnou výhybnou na Soukenném náměstí a další jednokolejka Na Rybníček. Signalizace tohoto úseku vycházela z osvědčené koncepce a použití standardních prvků (4 releové skříně, 6 čtyřpojmových návěstidel), schematika byla natolik zašmodrchaná, že jí jde slovy v tomto příspěvku těžko popsat.

Dnes už si jen málo lidí pamatuje, jak to tenkrát začalo. Nebylo to nic světoborného a každý s minimem elektrotechnického vzdělání může říct, že osadit do skříně 28 relátek, 5 transformátorků, pár vypínačů a odporů by dokázal každý, ale vymyslet účelnou a praktickou návěstní soustavu, dokázat její spolehlivost a smysluplnost v tehdejší době přece jen nějakou práci dalo. A ti co měli s problémem co do činění: Ing. Vladímír Paleček, František Zikmund, Josef Semirád a Jan Kovač.

Na závěr se omlouvám za nepřesné datování jednotlivých akcí, ale ani já si už na všechno nevzpomínám. Možná, že jiní nahlížejí na signalizaci jinak, proto berte můj pohled na věc jako ryze subjektivní.

F.Z. (email)

Předpisy: Signalizace na jednokolejné trati